NĚCO JE ŠPATNĚ

D

anika byla tak vystresovaná; věděla, že kdyby tam zůstala déle, pomočí se.

Klečela před králem Lucienem. „C-chci na záchod, M-Mistře.“ Její hlas se třásl.

„Pět minut,“ bylo vše, co řekl.

„D-děkuji, Mistře.“ Zvedla se a šla ke dveřím. Stráže jí otevřely dveře a ona vyšla ven.

Za dveřmi soudní síně Daniku přepadla šílená touha utéct – utéct tak rychle, jak ji nohy ponesou. Mohla uté