Karandy se chystal večer vyrazit ven, když se ozvalo zaklepání na dveře. Oblékl si kabát, ponožky a boty, zamířil ke dveřím a prudce je otevřel. Za dveřmi stála paní domu, vypadala netrpělivě a naštvaně jako obvykle.

„Paní.“ Uklonil se na pozdrav.

„Trvalo ti celou věčnost, než jsi otevřel dveře. Venku jsem mrzla.“ Vešla dovnitř směrem k malému krbu.

„Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat, paní.“ P