Vetta ho líně sledovala, jak se Lucien ráno obléká s tou nenuceností, která ho vždycky provázela. Její oči ho hltavě sledovaly, s úsměvem vryté do tváře. Byl s ní celou noc, i když si kus sebe držel stranou. Moc jí to nevadilo, protože věděla, že na něj působí, a že kus jeho já bude navždy její.

„Jdeš na cvičiště a budeš dnes trénovat nové stráže, že?“ zeptala se, ležíc nahá a nasycená na posteli.