„No, musela jsem něco udělat, a propašovat jídlo bylo naprosto nemožné.“

Ticho. „Mučila ses, abys mě udržela naživu. Na ten moment si stále jasně vzpomínám.“

Úsměv se jí rozlil po vrásčitých tvářích, jak ji ta vzpomínka zaplavila. „Jakmile zapadlo slunce, přestala jsem krmit Remetu a vždycky jsem od stráží žádala mléko. Začala jsem ho šetřit pro tebe a prsa se mi plnila. Bylo to vždycky velmi nepř