Lucien tam stál a jen na ni zíral. Nemohl ze sebe dostat slovo. Vetta pokračovala. „Možná jsme se vymanili z otroctví, ale já jsem pro tebe pořád jen ta děvka, jak ses ke mně choval! S Danikou se miluješ pořád, ale se mnou se šukáš jako s děvkou. Protože jsem Vetta, ten odpad. Ta, která si tě nikdy nezasloužila, protože taky nejsem privilegovaná! Nejsem urozená!” Trhl sebou. „Byla jsem děvka otrok