„Tak to nedělej,“ prosila Danika a ruku stále natahovala k němu. „Nenech mě jít.“

„Já…“ Hrdlo se mu sevřelo; rty se stiskly k sobě.

Tak moc chce něco říct. Ale proč nechce? znepokojeně se ptala sama sebe.

„Pojď ke mně.“ Postel byla bez něj tak prázdná. Zítra zjistím, co se s ním děje, ale pro dnešek? Potřebovala ho tak blízko, až se celá třásla.

Nehnul se. „Nemysli si, že mi můžeš říkat, co mám dě