Dlouho po východu slunce ležela Vetta na posteli a zírala z okna. Oči měla opuchlé a v těle jí nezbývala žádná síla.

Celou cestu z Mombany zpět do Salemu proplakala, celou noc. Daniky omluvy ji zaskočily. Bylo to tak nečekané – stejně jako slyšet své jméno z jejích rtů.

Úplně ji to vykolejilo. Dodnes si nedokázala vysvětlit, jak se v těch chvílích cítila, a udělala něco, co by nikdy nečekala, že u