„Ano.“ Ani na vteřinu nezaváhala; horlivě přikývla hlavou. „Ano, ano. Ano, přijímám tvou žádost o ruku! Ano, chci být tvou ženou! Tvojí královnou! Chci ti patřit! Teď a navždy!“

To bylo všechno, co potřeboval slyšet. Vstal a sklonil své rty k jejím. Líbali se vášnivě. Nádherně.

„No, alespoň teď už chápeme, proč se naše královna vyhýbala manželským rozhovorům jako čert kříži,“ nesl se k nim mrzutý