Malý, bolestný úsměv přelétl přes Vettiny rysy. "Řekla jsem mu, že... bych ho... zabila. To monstrum mi... nevěřilo."

Danika si zoufale zakryla ránu rukama a snažila se zastavit krev, která z ní tryskala. Bylo tam prostě příliš mnoho krve! "Ó, Vetto. Proč? Proč jsi mě zachránila? Proč jsi se vrhla...přede mě!?" Danikin hlas se opakovaně lámal, její slova byla zmatená.

"Chtěl tě bodnout... M-musela