*Sephie*

Poté, co mi Štěpán v den útoku pomohl se vším, jsem po zbytek večera byla většinou potichu. Adrik mě držel blízko, buď na klíně, nebo se mě dotýkal. Pomáhalo mi to zůstat klidná. Vlastně jsem na ten útok po tom, co se stal, moc nemyslela. Otřes mozku a následné bolesti hlavy měly přednost před vším ostatním. Neměla jsem moc času to zpracovat, než přišel ples a všechno, co se tam stalo.

Ne