*Adrik*

Rychle jsem vyběhl po schodech ke vchodovým dveřím, nejsem si jistý, jestli jeho slovům věřím, ale doufal jsem, že má pravdu. Vyšel jsem schody po dvou a vrátil se na balkon, doufaje, že nezmizela, zatímco jsem mluvil s Ivanem. Mysl mi závodila, srdce mi závodilo, ale nejvíc ze všeho jsem ji chtěl jen držet. A možná najít toho doktora a vrazit mu kulku do hlavy, ale to si nechám na později