*Ivan*

Poslední, co si pamatuju, byly slzy stékající po tváři Sephie, když jsme stáli u vchodových dveří domu. Přitáhl jsem si ji k sobě a snažil se ji utěšit. Všechno začalo černat, ale pořád jsem slyšel její hlas. Když jsem slyšel její hlas, cítil jsem klid. *Tohle se ještě nikdy nestalo*.

Věděl jsem, že jsem vážně zraněný. Nic jsem necítil, ale věděl jsem dost na to, abych věděl, že to nikdy ne