*Sephie*

Sklonil se, tvář zabořenou do mého krku, a pevně mě objal. Několik minut se mě držel, téměř zoufale. Konečně jsem cítila, jak se jeho tělo začíná uvolňovat, když se narovnal. Když se na mě tentokrát podíval, jeho oči měly tu jemnou modř, na kterou jsem byla zvyklá, možná s náznakem vzteku těsně pod povrchem. Pokračoval ve svém boji s mými kudrlinami a na jeho tváři se znovu objevil ten se