*Sephie*

Když jsme vyšli ven, chlapi už byli v tom apartmá. „V kolik ráno se vy psychouši budíte? Jste vždycky rychlejší než my,“ řekla jsem a zamířila k Ivanovi, o kterém jsem s jistotou věděla, že vstává v šílené hodiny, a obmotala jsem mu svou zdravou ruku kolem ramen. Milovala jsem, jak byl vysoký, nemusela jsem se k němu sklánět, abych na něj dosáhla, i když seděl u kuchyňského ostrůvku.

Podí