*Adrik*

Když jsem se následujícího rána probudil, Sephie se ke mně tiskla pod peřinou. Přitáhl jsem si ji blíž, ale nepohnula se. Konečně. Místo abych ji budil, políbil jsem ji na rameno a potichu jsem vstal z postele, za boží milosti. Bál jsem se, že se začne třást, jakmile odejdu, takže jsem zůstal poblíž. Naštěstí měla tentokrát na sobě kalhoty, protože jí včera v noci, když jsme šli spát, byla