*Sephie*

Sledovala jsem, jak se Štěpán dívá na zprávu, která mu právě přišla do telefonu. Zbledl jako stěna. Myslím, že dokonce i zapomněl dýchat. Ať už se dozvěděl cokoliv, nebyly to dobré zprávy.

„Yodene?“ zeptala jsem se tiše a snažila se ho z toho vytrhnout. „Co se děje?“

Zíral na svůj telefon, ale pomalu zvedl pohled a podíval se na mě. Jeho oči byly rozšířené, ne šokem. Měl strach. Odložila