*Adrik*

Cítil jsem, jak se Sephie vedle mě pohnula. Věděl jsem, že je ráno. Nechtěl jsem, aby bylo ráno. Věděl jsem, že až do brzkého odpoledne nemám nic důležitého, takže bych mohl výjimečně zůstat s ní v posteli. Ani jsem neotevřel oči; jen jsem si ji k sobě přitáhl, její nohu přes tu moji. *„Ještě nevstávám. A ty taky nesmíš ještě odejít,“* pomyslel jsem si. Zaslechl jsem, jak se tiše zachichot