*Adrik*

„Hned jsi popadla dech. To je jednoznačný pokrok,“ řekl jsem.

„Je to pokaždé snazší. Už jsem s tím ke konci začínala mít problémy, ale tentokrát jsem nepanikařila.“

Sevřel jsem ji pevněji v náručí. Položila ruce na ty moje a opřela si hlavu o mé rameno. Vypadala šťastně. Lehčí. Zdálo se, že všechno, co se v poslední době stalo, odchází a její světlo je zase jasnější.

Čekal jsem, že Vitalij