*Adrik*

Konečně jsme se kolem druhé hodiny ranní dostali nahoru. Sephie i já jsme byli vyčerpaní.

"I když vím, že se to muselo stát, raději bych tu konverzaci ukončila už před dvěma hodinami," řekla Sephie. "Jak to, že vydrží tak dlouho vzhůru a má tolik energie?"

Zasmál jsem se. "Můžu ti skoro zaručit, že nevstává ani zdaleka ve stejnou dobu jako my, sluníčko." Sledoval jsem ji, jak leze do poste