„CO TADY děláme?“ ptám se už po milionté. „A vážně, Sašo. Co je to za místo?“ vykřiknu, když málem spadnu na zadek. Následuji ji po cihlových schodech dolů. Cihly jsou z nějakého důvodu mokré. Je to lepkavé a vzduch je vlhký. Vlhké zdi to ještě zhoršují. Zvuk mých bot o cihlové schody se v tichu rozléhá. „Přísahám na Měsíční bohyni, Sašo, jestli si myslíš, že je to vtipné, budu na tebe naštvaná.“