„Noro, počkej!“

Ušklíbnu se, když slyším Huntera, jak na mě volá zezadu. Vítr nese jeho hlas. Noc už nastala a kosové začali svou cestu z výklenků stromů. Měsíční svit, na který jsem čekala, už nevypadá tak hezky. Zamumlám si, když kráčím směrem k lesu, a nepřeju si nic víc než být sama. Tráva mi křupe pod nohama. Hunter na mě pořád volá, a ještě víc mě štve, že mě oslovuje mým jménem místo Malý O