Doma byla jako vždycky tichá jako hrob. Amélie hodila klíče na pult a svalila se na gauč, v hlavě jí to stále bzučelo z rozhovoru s Claire.

Otázka visela ve vzduchu jako duch: *Co vlastně chceš?*

Na stole jí zavrněl telefon a srdce jí poskočilo, když uviděla Tristanovo jméno.

*„Doufám, že máš hezký den. Jen na tebe myslím."*

Amélie zírala na zprávu, její emoce byly zamotané klubko viny a touhy. Pr