V tu chvíli zaslechla, jak si někdo odkašlal.

Vzhlédla a tam stál.

Tristan.

Překvapeně zamrkala. „Tristane?“

Usmál se. „Nevadí, když si sednu?“

Zaváhala, pak přikývla. „Jasně.“

Posadil se naproti ní. „Doufal jsem, že na tebe zase narazím.“

Amelia si povzdychla. „Tristane, nemyslím si, že“

„Prosím,“ skočil jí do řeči. „Jen si mě vyslechni.“

Opřela se a založila ruce. „Dobře. Poslouchám.“

Na chvíli