Pro Ashera se nemocniční pokoj stal dusivým prostorem. Každý den seděl vedle Amelie, díval se, čekal, doufal. Ale ona zůstávala stejná, tichá, nehybná. Ta tíha ho drtila.

Chloe si toho všimla. Viděla tu vyčerpanost v jeho očích, ten způsob, jak se jeho tělo hroutilo únavou. Věděla, že sotva jí, sotva funguje.

„Musíš jít domů,“ řekla mu toho odpoledne a položila mu jemnou, ale pevnou ruku na rameno