Déšť jemně bubnoval do okenní tabulky. Amélie tiše seděla na terapeutově pohovce, ruce složené v klíně, oči upřené na malý obraz na zdi. Byl to prostý výjev, dívka stojící uprostřed bouře s rukama otevřenýma k nebi. Dívala se na něj každý týden posledních pár měsíců, ale dnes jí na něm připadalo něco jinak.

"Jak se dnes cítíte, Amélie?" zeptala se doktorka Williamsová jemným a vyrovnaným hlasem.

A