KAPITOLA 132

RYAN

Ranní slunce vrhlo nad Florencii mlhavé světlo, jehož teplo jen stěží dokázalo utišit bouři uvnitř mě. Violetina uplakaná tvář se mi vryla do mysli, její hlas mi stále zněl v uších.

Nenáviděl jsem, že jí lžu, ale jakou jsem měl jinou možnost? Kdyby věděla, do čeho jdu, nikdy by mě nepustila. A nemohl jsem riskovat, že bude někde poblíž. Potřeboval jsem ji ochránit před touhle tem