Další, co si pamatovala, bylo, jak utíká před krvelačnými ghúly s ústy od krve. Honili ji dlouhými, kobercem pokrytými chodbami kolem očíslovaných dveří. Křičela a běžela rychleji. Najednou chodby skončily a ona stála na okraji útesu. Ghúlové se smáli a vznášeli se k ní.

"Mám rád, když jsou ohnivé," řekl jeden z ghúlů Adamovým hlasem.

"Já tě využiju," řekl další stejným hlasem.

Vrhli se na ni a on