Kalebovi bušilo srdce v hrudi, když se nad ní usadil, ta představa, že bude uvnitř ní, byla téměř nesnesitelná.

Už jen její vůně ho doháněla k šílenství, tak moc po ní toužil. Když se usadil mezi jejíma nohama, jeho úd se zatřepetal.

Žalud se otřel o její vchod a její hruď se zvedla, přitiskla se k jeho.

Zíral Baileyové do očí a hledal svolení k postupu vpřed. Kdyby mu řekla, aby přestal, věděl, ž