Ashleyin pohled

Sedíme na stole už asi pět minut. Upírala jsem oči na hodiny, každou vteřinu ubíhala. Čekání na příjezd policie bylo nervy drásající.

Ruce jsem měla založené pod prsy a sloužily mi jako ochranná bariéra před tím, co se mělo stát. Věděla jsem, že nakonec musím vysvětlit, co se tu stalo. Ale to mi to neulehčilo. Ve skutečnosti jsem se cítila znechucená už jen při pomyšlení na to, že