Hnala jsem se dveřmi nemocnice, srdce mi bušilo jako o závod a mysl mi zaplavovaly obavy o muže, ke kterému jsem začala cítit cosi jako náklonnost. Můj pohled se upřel na jednoho z lékařů smečky a já se zdvořile usmála v naději, že mi pomůže. „Dobrý den, je tu Harley?“ zeptala jsem se.

„Ten bojovník, kterého přivezli?“ zeptal se mě a já přikývla, v obavě, že mi sdělí to nejhorší. „Druhé patro, i k