Ležela jsem v posteli, která se mi zdála být vězením, teď když jsem musela striktně odpočívat. Začínalo to být víc než jen trochu nudné. Otravné. Opakující se. Jestli to dítě brzy nevyleze, začnu tlačit a doufat v to nejlepší. Je mi jedno, jestli už začaly kontrakce, nebo ne. Vytlačím toho malého parchanta ven silou. Myslím, že už se nemůžu víc roztáhnout. A jak moc svého druha miluji, tak mě štve