Po mnoha probuzeních během noci, kdy mě sestra, nesmírně neklidná, kopala a šťouchala lokty, jsem byla vlastně vděčná, když mi zazvonil budík. Zdálo se, že se nenaučila spát o nic klidněji, ani když vyrostla. Asi bych měla být vděčná, že už nemá noční můry a nekřičí ze spaní, jako to dělala dřív! Ani se nepočůrává. Obojího, chvála Bohu, už se zbavila, jinak by byl můj noční spánek ještě horší, to