Neohrabaně jsem se vrtěla na zadním sedadle auta. Zdálo se, že tu sedíme celou věčnost! Možná to bylo spíš kvůli strachu, který ve mně přetrvával a nemohla jsem se ho zbavit... a kvůli tomu, že Akira byla silně neklidná a naznačovala mi, že se děje něco vážně špatného. Obloha se ještě víc zatáhla a já jsem byla čím dál tím neklidnější, nemluvě o tom, že jsem byla čím dál tím úzkostlivější, jak jsm