Sabrinina perspektiva:

Uvědomila jsem si, jak se mé tělo třese zimou. Probudila jsem se a násilím otevřela oči, i když každé víčko vážilo tunu. Viděla jsem jen tmu. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem. Cítila jsem jen mráz v kostech a postel za zády.

A hlasy. Spoustu hlasů, které se hádaly a mluvily rozzlobeně. Nemohla jsem je rozeznat, znělo to, jako by byla má hlava ponořená pod vodou a oni byli nad n