Sabrinina perspektiva:

Oči se mi prudce otevřely a s nimi se dostavil i nával strachu.

Hbitě jsem se posadila a rozhlédla se po Caldanovi. Poslední, co si pamatuju, bylo, jak mě omráčil tou zvláštní látkou. Kde je?! Kde to jsem?

"Sabrino," ozval se hluboký hlas vedle mě. Teplé ruce uchopily mé a stiskly je. "Hej, jsi v pořádku."

To nezní jako Caldanův hlas.

A při druhém pohledu, tahle místnost byl