Sabrinina perspektiva:

Služebná ke mně přispěchala se sklenicí vody. Vypláchla jsem si ústa, poděkovala jí a postavila se na nohy.

Král mě otočil k sobě, obočí se mu starostlivě svraštilo. „Miláčku, co se děje? Je to něco, cos snědla?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Jsem v pořádku. Jen mi není trochu dobře.“

„Nikdy jsi nebyla nemocná. To je znepokojivé.“

„Jsem v pořádku,“ řekla jsem. „Vraťme se dovnitř.“