Sabrinina perspektiva:

Moje ruce váží tunu. A je sotva deset dopoledne.

„Sabrino,“ zavolal lord Acheron.

Vzhlédla jsem k němu. Sotva jsme patnáct minut trénovali a už jsem se cítila strašně unavená. „Ano?“

„Je všechno v pořádku?“

Zamrkala jsem. „V pořádku?“

„Už jen to, že sedíš na zemi. A jsi rudá únavou. A ještě jsem s tebou ani nezačal.“

Tiše jsem se zasmála a hřbetem ruky jsem si setřela pot z