Zahara

Podívala jsem se na Tristana a mou duší projel nepopsatelný pocit, hřejivé teplo, které mě zcela obklopilo. "Můj!" zavrčela jsem tak hlasitě, až mi zaléhalo v uších. Zmateně jsem se ohlédla. Ian byl také můj.

Co se to dělo?

V Ianově pohledu jsem spatřila odraz svého vlastního osudu, příslib hlubokého a smysluplného spojení, které překračovalo čas i okolnosti.

Vlci kolem nás, navzdory zmatku