LISSANDRA

Darkish držel mou ruku pevně ve své, když jsme se vraceli na nádvoří. Usmíval se, úsměv, díky kterému jsem se cítila, jako bych se vznášela ve snu.

Nespravedlivě krásný úsměv. Jeho rubínově rudé oči mě sledovaly koutkem oka, naplněné nevysvětlitelným teplem. „Je ti nepříjemně, Květe Lotosu?“ zeptal se, jeho hluboký hlas mi rezonoval v uších, „Pokud chceš, mohu tvou ruku pustit.“

Ucítila