Sophiin telefon zavibroval na žulové desce, ten drsný zvuk roztříštil nedělní odpolední klid jako kámen sklo. Pára líně stoupala z jejího heřmánkového čaje a kroutila se do neviditelných vzorů, které se zdály posmívat chaosu, jenž se jí dral do žaludku. Na obrazovce probliklo Danovo jméno a její srdce se zakymácelo, jak už to dělalo, když volala rodina, což nikdy nevěstilo nic dobrého.

Sledovala,