Adorin dech byl krátký a zběsilý, když zírala na Dennisovo bezvládné tělo rozvalené na studené podlaze, krev se kolem něj rozlévala. Nohy měla jako přikované k zemi, mysl jí křičela, ať utíká, ale tělo ji neposlouchalo. Kovová pachuť krve naplňovala vzduch, ostrá a dusivá. Ruce se jí nekontrolovatelně třásly, když se snažila ustoupit, aniž by vydala zvuk.

Nekřič. Nekřič.

Zuby se jí zaryly do rtu,