Slunce kleslo pod obzor a obarvilo večerní oblohu do odstínů ambry a karmínu, když Mabel stála na Gabrielově verandě. Slabý zvuk cvrčků vyplňoval vzduch, ale její mysl byla příliš zaměstnaná, než aby si toho všimla. Její prsty se vznášely nad zvonkem, váhavé, ale odhodlané. Stiskla ho znovu, tentokrát tlačítko podržela o chvíli déle, jako by pouhá vytrvalost mohla přivolat jejího syna ke dveřím.

J