Lillianiny podpatky dopadaly na mramorovou podlahu jako metronom, každé cvaknutí se ozývalo zasedací místností, zatímco nervózně přecházela před svým výkonným týmem. Ranní slunce pronikalo okny od podlahy až ke stropu a vrhalo dlouhé stíny na ustarané tváře. „Čtvrtletní projekce je třeba upravit,“ prohlásila hlasem ostrým jako broušený křišťál. „Nehodlám akceptovat nic menšího než patnáctiprocentn