Večerní vzduch se přitiskl na Sophiinu kůži jako chladné, nelítostné objetí, když vystoupila z auta. Dveře se zabouchly s ostrým, agresivním zaduněním, které se shodovalo s napětím, jež se v ní svíralo. Gabriel Stoneův dům se před ní tyčil – monolitická stavba ze skla a kamene, která jako by odrážela temnotu pohlcující jeho obyvatele.

Brány stály mírně pootevřené, pozvání i varování se prolínaly.