Gabriel se opřel v křesle, prsty mu bubnovaly o desku stolu, zatímco pomalu vydechoval. Pohled mu těkal ke skleněné stěně, která oddělovala jeho kancelář od Sofiiny. Ťukala do notebooku a čelo měla svraštělé soustředěním. Neměl by se na ni dívat. Věděl to. A přesto jeho oči spočívaly na ní déle, než by měly.

"Ona je vlastně hodná holka." Milesův hlas prořízl jeho zasnění jako nůž a Gabrielovi posk