Sophie se opřela o okno své kanceláře a sledovala, jak se pod ní probouzí město. Úsvit maloval oblohu akvarelovými odstíny růžové a zlaté, ale sotva si té krásy všimla. Její mysl byla uvězněna v nekonečné smyčce vzpomínek na tu noc v restauraci – Gabrielův hlas, jeho oči, ta syrová upřímnost v jeho slovech. Přesvědčila se, že když se mu vyhne, bude to jednodušší, že to, co mezi nimi zajiskřilo, vy