Místnost dusila. Sophie tam stála a zírala na Gabriela, jako by jí právě vytrhl zem pod nohama. Váha jeho odhalení jí drtila hruď a ztěžovala dýchání.

Gabriel k ní opatrně přistoupil, ruce mírně zvednuté, jako by byla splašené zvíře chystající se k úprku.

"Sophie," jeho hlas byl jemný, zoufalý. "Prosím, jen mě poslouchej."

"Poslouchat tě?" zašeptala, její hlas byl dutý. "Chceš, abych tě poslouchal