"O čem se tu máme bavit?" zeptám se a vyhýbám se intenzitě těch temných vířících tůní jeho onyxových očí.

"O hodně, Amélie. O hodně a já vím, že ty moc dobře víš, o čem mluvím," řekne a udělá pár kroků ke mně. Opřu se o stěnu výtahu, srdce mi divoce poskakuje v hrudním koši. V tom uhlově černém třídílném obleku, který má dnes ráno na sobě, vypadá obzvlášť ohromující. "Snad ti musím osvěžit paměť?"