Přiloží třesoucí se ruku ke rtům a já si nemůžu pomoct; zase vstanu ze židle, dojdu k ní, abych ji mohl obejmout. Nakloní se ke mně a mé srdce se vznese, když se její jemnost rozpustí v mé.

"Ó můj Bože. Já jsem to nevěděla. Moc se omlouvám." Vzlyká mi do hrudi a má ruka se jí pevněji obtočí kolem pasu. Nechci její lítost. Už jsem se dávno přes Kathryn přenesl.

"Nemáš se za co omlouvat, Amelie," še