Tylerův smích mě bude pronásledovat navždy. Podívá se na kousky telefonu na zemi a pak se podívá na mě, ústa se mu pomalu otevírají, když vydává ten nejošklivější smích, jaký jsem kdy slyšela, který se odráží od stěn parkovacího místa.

"Ty hloupá zasraná děvko." Chichotá se ještě víc. Ustoupím od něj dál a cítím se bezohledně, že jsem ho sem vůbec sama následovala. Nemám tušení, čeho je schopen.

"